Psychoterapie

„Vždycky máme na vybranou. Za všech okolností, ať je naše situace sebevíc frustrující, tíživá, krutá a bolestná, vždycky se můžeme rozhodnout, jak budeme reagovat.“

Dr. Edith Eva Egerová

Co je psychoterapie?

Velmi zjednodušeně lze psychoterapii definovat jako léčbu „duše“ za používání terapeutických prostředků. Na terapii člověka přivádí různé důvody zapříčiňující duševní nepohodu, která má negativní dopad na běžný život.

Terapie zprostředkovává sebepoznání a učí člověka, jak lépe zacházet se svými emocemi, prožitky, myšlenkami… V terapii se lze naučit přijímat sami sebe takoví, jací jsme, abychom mohli prožívat život v souladu sami se sebou.

Jedná se o proces, často náročný, vyžadující dobré načasování a šťastný výběr terapeuta.

Psychoterapie s dospělým klientem

Co od konzultace ne-očekávat?
Terapeutické sezení trvá předem domluvený čas – nejčastěji 50 – 60 minut a probíhá formou rozhovoru vedeného osobně nebo on-line.

Terapie představuje čas a prostor pouze klienta a je proto zcela na něm, jak ho využije. Obsah terapie tedy určuje klient, který do terapie může přijít s jakýmkoli tématem. V průběhu sezení se s klientem domlouváme na cíli, jež má terapie přinést tak, abychom společně mohli sledovat jeho naplňování. Není neobvyklé, že se cíl v průběhu terapie proměňuje.

Jako terapeut naslouchám, mapuji, prozkoumávám a snažím se podpořit klientovo zorientování se ve vlastních myšlenkách a prožívaných pocitech. Klientovi sděluji, jak sdílené věci chápu, co vidím a slyším, čímž poskytuji impulzy k dalšímu přemýšlení a možnému přetváření jeho pohledu na věc.

V terapii nečekejte explicitní rady a návody, ale spíše podporu na cestě k nalézání svých vlastních řešení. Takovýto přístup je z mého pohledu pro život funkčnější i praxí prověřený v duchu čínského přísloví „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“ V mých konzultacích se proto lidé učí lovit. Pokud klient sám aktivně projeví zájem a je to na místě, mohu spolu s rybařením nabídnout svůj pohled, zkušenost.

Psychoterapie s dětským klientem

Dětská psychoterapie vychází ze stejných obecných principů jako u dospělého klienta. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že děti zpravidla nevyhledávají odbornou pomoc sami, ale jsou doprovázeni rodiči, kteří chtějí – potřebují obtíže dítěte řešit (rodiče buď sami vnímají tuto potřebu, nebo dostanou doporučení k vyhledání odborníka – zpr. z instituce – školy, poradenského zařízení apod.).

Pro započetí spolupráce je proto nezbytná dohoda mezi terapeutem-rodičem-dítětem, která specifikuje zakázku a cíle terapie. Předpokládá se aktivní zapojení všech dotčených stran.

U dětského klienta je vždy nutno přihlížet ke specifičnosti daného věku podléhající dynamice vývoje. Mladistvý klient již často dokáže své potřeby odborné pomoci identifikovat sám – zde se pak podoba konzultací více přibližuje těm s dospělým klientem.

Tématy, která dětmi a mladistvé do terapie nejčastěji přivádí, jsou:

školní obtíže – potíže s učením, vztahy ve škole, zvládání zátěže atd.
výchovné obtíže – potíže s dodržováním pravidel a režimu, rizikové chování atd.
psychosomatické obtíže – bolesti hlavy, břicha, nevolnosti, kožní obtíže atd.
vztahové obtíže – vztahy s vrstevníky, v rodině atd.
zvládání náročných situací – zvládání nároků a zátěže, konfliktní situace, rozvod/rozchod rodičů, ztráta atd.
zvládání emocí, kolísání nálad – strach, úzkost, vztek, smutek atd.

Průběh terapie s dětmi a mladistvými

Terapie trvá nejčastěji 50 – 60 minut. Vedle rozhovoru se mi osvědčuje také využití neverbálních kreativních technik, terapeutických karet ad.

Dle charakteru řešeného obsahu se do spolupráce zapojují rovněž rodiče – pečující osoby.

Průběh terapie bývá nejčastěji následující:

Úvodní konzultace se v případě, že je zadavatelem zakázky, účastní pouze rodič. Cílem konzultace je co nejlépe zmapovat, s čím se na mne rodič coby zákonný zástupce obrací a společně dojednat způsob spolupráce. Není výjimkou, že jsou rodiče z vleklého řešení obtíží dítěte vyčerpaní a často bezradní, proto může být vstupní konzultace rovněž prostorem pro intervenci věnovanou jim samotným.
Následuje setkání s dítětem, kde dítě seznamuji s tím, kdo jsem a co dělám, vymezujeme si důvod návštěvy, způsob spolupráce a společná pravidla. Této části konzultace bývá přítomen rodič, který po úvodních informacích odchází a nechává prostor dítěti. Obsah další části sezení je důvěrný. Zákonní zástupci jsou informováni o průběhu terapie, ale nikoli o konkrétních sděleních.
Součástí terapeutického procesu jsou rovněž průběžné individuální konzultace s rodičem – zadavatelem zakázky. Ty bývají zpravidla po třech až pěti sezeních s dítětem. Společně zde reflektujeme průběh terapie a změny, které u dítěte v každodenním životě pozoruje rodič. Dítě je před touto konzultací informováno o tom, co budu rodiči sdělovat.

V případě potřeby je možné zařadit také společné párové konzultace rodič – dítě. Celý terapeutický proces je vždy vysoce individualizovaný a vychází z potřeb klientů. Výše popsaný model lze proto považovat za obecný, nejčastěji používaný. Potřebují-li klienti postup upravit, lze se na konkrétní podobě domluvit. Pokaždé však musí jít o domluvu transparentní a jasnou pro všechny strany.

Jak dítě připravit na návštěvu psychologa – psychoterapeuta?

Ve své praxi uplatňuji otevřený, autentický přístup s pravdivými informacemi. Věřím v potenciál dítěte, jež zpravidla ví a vnímá, že má nějaké obtíže, které trápí jeho i rodiče. Není zde proto důvod nesdělit pravý účel návštěvy. Za nejvhodnější považuji dítěti pravdivě, adekvátně věku, sdělit kam a proč jdete, nastínit, co se bude dít.